Na dně hrníčku to vřelo. Jedna sopečná erupce za druhou. Jedovaté plyny se shlukovaly do tmavě modrých valů, které dávaly tušit, že tohle jen tak nepřejde.  Jako pád lidského těla z výšky zněl každý záchvěv země a kameny jako komety lítaly na všechny strany.
První slzy v očích. Strach. Bolest. Pomsta.

"Jaké dětství jste měl?"
"Vím, že to zní jako klišé, ale skvělé."